Noc s Andersonem v knihovně na Perné

Noc s Andersenem je celorepubliková akce, která má za úkol podpořit čtení u dětí a dokazuje, že čtení knih může být velké dobrodružství.

Na základě spolupráce místní knihovny v Perné s Kulturní komisí obce Lešná a SDH Perná jsme 13. dubna 2022 uspořádali tuto akci pro děti z Perné. Letošním tématem byly Rychlé šípy. Většina z nás dospělých víme, o čem je řeč- četli jsme knihy Jaroslava Foglara, viděli film či seriál s Janem Třískou. Ale co naše děti? Na letošní akci se nám přihlásilo 22 dětí a jen asi čtvrtina věděla, co to byly Rychlé šípy. Doufáme tak, že letošní akcí jsme u dětí vzbudily zájem nejen o knihy Jaroslava Foglara....

Z deníku účastníka akce....

13. dubna 2022

Ráno, když jsem šel na autobus do školy, překvapil mě záhadný obrazec namalovaný křídou na zemi. Na plotě u zastávky visel žlutý plakát- prý se dnes bude konat nějaká volba Velkého Vonta. Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet....možná to nějak souvisí s dnešním večerem.

V 18 hodin jsem přišel do knihovny. Sešlo se nás tu 22 dětí. Nejdříve nám teta řekla něco
o Jaroslavu Foglarovi, jeho životě, tvorbě, zajímavostech. Protože byl skautem, bavili jsme se také o skautství a tipovali, co patří do KPZ (tedy krabičky poslední záchrany). Poté nám tety vyprávěly
o Rychlých šípech a onom záhadném obrazci, co jsem viděl ráno. Byl to ježek v kleci. V knihovně ho měli dřevěného, a tak jsem si vyzkoušel dostat ho z klece ven. Prohlídl a vyzkoušel jsem si také jiné hlavolamy. Dále nám pověděly, jak začíná kniha Záhada hlavolamu, a že dnes prožijeme to,
co prožily Rychlé šípy v této knize. Přesunuli jsme se ven.

Po krátké přestávce, jsme se dověděli o Vontech, o tom, že dnes má být ve Stínadlech volba Velkého Vonta a co to znamená. Dostali jsme ještě pár instrukcí o tom, jak se máme ve Stínadlech chovat a za soumraku jsme vyrazili. Nejdříve jsme našli mapku Stínadel a podle ní i krabičku
se žlutými špendlíky, kterými jsme se označili - to abychom moc nedráždili místní Vonty. Už když jsem si špendlík připevňoval, všiml jsem si, že se v uličce pohybují dvě divné postavy, měly kapuce na hlavě, kožené bundy...Vontové. Abychom nebyli nápadní, museli jsme se rozdělit
do dvojic a společně projít kolem této dvojice. Ptali se nás, koho volíme, tak jsem řekl,
že Mažňáka... a oni na to, že jsou taky Mažňákovci, tak nás nechali projít. Ale v zákrutu cesty jsme narazili na další dvojici. Dívali se, zda máme žluté špendlíky, moc se jim to nezdálo. Nakonec jsme ale šťastně prošli. Všichni takové štěstí neměli, museli utíkat, protože se prozradili. Když jsme se na určeném místě opět sešli, museli jsme se uklidnit a ujasnit si, co hledáme. Úkolem bylo zjistit něco o ježkovi v kleci. Naštěstí šel kolem starý kostelník. Ten nám pověděl celý příběh o ježkovi
a Janu Tleskačovi a my jsme tak věděli, kde hledat dál. Šli jsme se podívat do kapličky, abychom tam hledali Tleskačův deník a dověděli se víc o ježkovi, ale tam nic nebylo. Napadlo nás, že by deník mohl být v jiné věži a to požární. Byla už tma, takže jsme museli vše prohledávat s baterkama. Po delším pátrání jsme deník našli, přečetli a zjistili, že se v něm píše o kůlně, kde je ukrytá plechovka. Když jsme si spojili informace z deníku a od kostelníka, šli jsme najisto. Kůlnu jsme našli, i plechovku, ale byla prázdná. Navíc nás vyděsil majitel, který nás zamknul
v kůlně a šel volat policii! Nezbývalo, než vyskočit oknem a utéct. Při důkladném ohledání deníku, jsme zjistili, že má určitě ještě pokračování a tak jsme šli opět do věže, kde jsme nalezli další stránky. Tentokráte byl deník až na jednu stranu kompletní.

Šli jsme tedy do sálu, usadili jsme se na pódiu plném židlí a stolů a při svitu baterek jsme deník přečetli. Už když jsme do sálu vstupovali, něco se nám nezdálo. Sál byl osvícen mnoha svíčkami a lucernami. Když jsme deník dočetli, chvíli jsme si povídali, když v tom náhle začaly hrát varhany. Všichni jsme se ukryli za stoly a židle. Po chvíli někdo vešel dovnitř. Byla dost tma, ale přesto jsme rozeznali 5 postav. Tři usedly za stůl a dvě zůstaly stát před ním. Mezi tím do sálu vstoupil ještě někdo další, zůstal ale stát u dveří. Stali jsme se svědky volby Velkého Vonta. V matném šeru jsme viděli ježka v kleci i jak ho Losna dostal ven z klece a opět dovnitř. Když už bylo jasné, že je vítězem, vrhl se na něj ten ode dveří a ježka mu sebral a utekl. Když za nimi vyběhli všichni Vontové, neváhali jsme a vyběhli jsme z úkrytu, abchom se dověděli více. Bohužel ten muž uprchl. Při pátrání po něm jsme ale našli něco úžasného.... Ve sklepě pod sálem jsme objevili podivné kolo a také vrtuli...torzo Tleskačova vynálezu!

Po skončení této venkovní akce jsme se vrátili do sálu, teta nám nachystala párky v rohlíku a když jsme pojedli, udělali jsme si ještě diskotéku... Domů jsem se vrátil až o půl dvanácté.

NN

Tímto děkujeme členům SDH Perná a panu Dvořákovi za výborné a přesvědčivé herecké výkony a také firmě Fiala Prop s. r. o. z Vysoké za poskytnutí vrtule k Tleskačovu létajícímu kolu.

Holubová, Macháčková